Zahalená
Zahalená
Tak jako tma pohlcuje vše,
Co jí přijde do cesty,
Tak smutek ve mně ničí to,
Co ještě zbylo.
Už není nic, co víc by mi ublížilo.
Podléhám tomu chladu, jenž přináší.
Objímá mě a pevně se drží.
Oddávám se jí,
Zahalena do černého kabátu.
Marná snaha zbavit se těch pocitů.
A barvy z mého světa mizí,
Už i bílá se vytrácí, jako
Duše z mého těla.
Tak pověz, kde mám svého Anděla?
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Neboj se, anděl je stále s tebou.
Jednou jsem četl takové hezké povídání, jak člověk ve snu pozoruje svou životní cestu po které šel s Bohem. Vidí, že v těch nejtěžších chvílích jsou v písku jen jedny stopy a vyčítá Bohu, že ho v těch nejtěžších chvílích nechal jít samotného bez opory.
Bůh mu odpoví, že v těchto těžkých chvílích ho nesl na ramenou.
Je to jenom nástin toho jak většinou vidíme svůj život pouze ze svého pohledu.
Tak pozdravuj Anděla :-D
23.02.2011 14:23:00 | Dračičák
