Nízko u mechu

Děravé lopuchy
derou se skrz oblaka
ležím tu zas tělem od nebe
nízko až mluví mech
a potrhaný vítr ve vnitřnostech stromů
komíhá údy času.

O spáse se nežízní
v kopřivách u potoka odpolední pauza.

Vznesené osiny přespolním vírem
vmeteny do podvíček spáče
plasknou v nich sny jak píchlá guma
a traktor v poli
zakutý do obilí
vznešeně ukročen vbok.

Hraje po klaviatuře vyjetých kolejí
bezednými prsty stínoherce
opěšalá pátá s šestou
a prodlužujíci se řasy večera
mezi paprsky ulehnou
je čas odejít.

Smrákání z remízku táhne futrál
a tma co z něj se sype
po hroudách sem tam zalomozí.