Ber to
jak to je.
Jsme mezistupněm
schodmi
z prašných uliček
až tam
do podkroví orloje.
Trápení a štěstí
kroků vznešených
kdy neubráníme se skokům
čekání.
Bije
a nepřestane bít
přesýpací stroj věčnosti
jež maně obracíme
jež nás obrací.
Vždyť
každý z nás
v srdci máme
pulsů stupínky
byť neuvědomělé to
moudrosti.
Až tam
jednoho dne spolykám
co jsem zhltnout
nestačil...