Vyčítavá omluva

Omlouvám se, že nejsem stejná,
jako ta všechna lidská hejna.
Odpusťte, že jsem jinačí
a, že to, co jsem, nestačí.

Omlouvám se, že jinak cítím
a, že mířím jinam se svým žitím.
Omlouvám se, že jinak stojím
a, že jsou věci, jichž se bojím.

Odpusťte mi, že jinak kráčím,
na věci běžné, míň, že stačím.
Je mi to líto, že vás bolí
Pomluvy, jež se kol mne rojí.

Mrzí mě, že nejsem, co chcete,
že kolem mě jen svízel kvete,
že nejsem jako ostatní,
že mám svou duši, o níž vím.

Mrzí mě, že jsem zklamáním
a, že vás k hanbě doháním.
Omlouvám se, že vůbec jsem,
třeba mě brzy stáhne zem.

Jestli však mohu něco k tomu,
říct rodičům a pánům domu,
já ale nejsem majetkem,
tak zkuste jen poznat, jaká jsem!