Anotace: Jsem si jen tak pro srandu střihla skoro vážnou a dlouhatou baladu. Akorát jsem se místy moc nesejřila s rýmem, tak mne omluvte, třeba to časem poopravuju. :o))
Kde krajinu protíná
kolej Pendolína
žila sama jediná
smutná kolombína.
Její ručky nebyly
ani trochu líný,
a tak denně hladily
struny mandolíny.
Pierota čekala
směrem z Hodonína,
a on se vám, halama,
přihnal od Kolína.
Za zády mu klusala
loupežnická rota,
by násilím obrala
o plášť pierota.
Když ho rota dohnala,
zůstala jak němá,
darmo lov ten konala:
On žádný plášť nemá!
Náhle z dáli zaznívá
sotva slyšitelný
zpěv o tom, kdo nosívá
plášť neviditelný.
Pierot jen postává,
rota k němu spěchá,
on z ramen cos sundává,
s větrem plout to nechá.
Vyskakují banditi
jeden víc než druhý
a snaží se chytiti
plášť nebo své druhy.
Brzy zhasly naděje
i ti chlapi černý.
Netušili, plášť že je
nepolapitelný.
A pierot znenáhla
zmizel do komína,
kde se po něm natáhla
jeho kolombína.
Nevím, co dál konají
on a kolombína,
však od těch dob po kraji
zpívá mandolína.
No tak tohle se vážně povedlo...
24.03.2011 19:11:00 | Corsica
Díky vám všem za milé komentáře.
Ono to původně opravdu bylo myšleno jako písňový text, ale pak se mi to nějak vymklo z ruky.
28.01.2011 22:29:00 | divoska_jaja
Pierot a kolombína
otevřeli flašku vína
pak ji spolu vypili
a vesele si zpívali...
28.01.2011 16:10:00 | Květka Š.
Tvé rýmy některé jsou skvostné, snad až nepolapitelné. A co na tom, žes použila i pár gramatických či již dávno očuchaných...
Jako rytířsko-kejklířská píseň to není vůbec špatné!
28.01.2011 14:14:00 | Špáďa
Fajn! U nás zní jen ukulele a víš jak dál, je nám to u .. zní to prostě skvěle. :)
28.01.2011 12:44:00 | Sleepwalker