nespavá...
nespavá...
unavena starobylostí
vydaná všanc snivé závrati
s gesty záludností
pohroužila se do klouzání
na plechu liduprázdné střechy…
zrcadlo nastavené
tváři prostoru
na zkorodovaném kovu
vyhaslého slunce
náhle zajiskřilo
a velká náměsíčnice
vykřikla slastí
až do konečků nehtů
tlak vyráží okenní tabule
z tenounkých prstů
povstávají blyštivé démanty
a kapky rtuťových perel
zpívají a tančí
bdící paní
na zádech prázdnoty …
komín trhaně vydechuje
v černém hedvábí sazí
vztyčuje noční vítr potulný stan
a křižuje s ním nebeskou bání
pro obdiv v zázračných očích
s mocnými zorničkami…
dlouhé chvějivé řasy
vysílají paprsky vzdálených hvězd
přimhouřeným zrakem
a všechno to vypadá
jako stavebnice na hraní
oproti tomu
co ona umí s vidinami....
srdce cítí jak mu tiká
v tajeném středu neznámá
a velký šejk víří patra
kolem mysů stínu
na prahu nocí
odkud meteorická kyvadla
zavěšená na krystalu večera
pohlcující chaos tváře
stínají prostor
na chutné tenké plátky...
má Eschatonie...
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
U n a v e n á
starobylým klamem tesaným
lží vyšlapou v cestách do nikam
i gesty záludností ve hraní
na hraně poznání
vylétla jsem až nad břemena
do volných prostor, kde to znám
volume dala na maxim
zrcadlo nastavila proti sobě
a zděsila se toho, co v něm vidím;
vyhaslé slunce spadlo do komína
tělo jak hadr pohozený v hrobě
prorezlé srdce a za nehty vina
povadlá zeleň stejně jako jas
a trosky ráhen, přídí
v tapetě balastu a vrás
na zádech prázdnota
A otázky, co duši ve vír zamotaj´…
Jak veliké je hoře?
Jak velká jizva rozerve Ti srdce nitroví?
Kolik že chybí člověku, než nechají ho shořet?
Kde hledat odpověď?
/ čí ústa odpoví??? /
Tak kapko rtuti leť!
A křižuj nebeskou tou plání
A usedni pak smutku na řasy
Nastavte dlaně, ať vypláču tam dobrozdání
Nastavte ústa, ať duha zvěstuje mi lepší počasí…
Jsem zavěšená na krystalu, smyčku kolem krku
…a v srdci nůž, co uříznout měl jenom špičku brku…
31.01.2011 14:23:00 | šuměnka
