vyvážená...
vyvážená...
bloumal jsem mezi sloupovím
v tichých roztržkách
sám se sebou
když se dotkla mého ramene…
postavila se naproti
ve vlasech jí vzkvétalo město
a já se zahleděl
do záře jejích očí
z černého křemene...
promiňte pane
všimla jsem si
že umíte mluvit
brailovým písmem
ráda bych se zeptala
zda také umíte dělit nulu
a co si myslíte o tom
jestli může být
rovnováha stabilní?
dělit nulu můžu
třeba na dvě účka
a rovnováha
bude nejspíš přikována
ke dvěma řetězům
ale když zatáhnu
z jedné či druhé strany
sloučím možná
jen pár článků
protože počátku
ani konce prstů
z rukou vyrovnanosti
nedohlédnu…
to zní zajímavě
něco vám povím
ještě než zmizím
víte aby jste pochopil myšlenky
potřebujete zjistit
jak jsou tvořeny
a aby jste pochopil jejich tvoření
potřebujete zjistit
z koho jsou zrozeny…
možná měla pravdu
když mi pošeptala
že čas jen vrhá stín
na běh událostí
jako když šťouchneš
do kulečníkových koulí…
také přesně nevíš
kdy se srazí
jak jsou pružné
a z čeho jsou zhotoveny...
opeřený letec na římse
přešlápl z nohy na nohu
a vzlétl k obloze za ní...
zamyšleně jsem dopil
pochutinu z číše
a zkusil posunout olivu
vida vrací se
do svého místa na dně
což by znamenalo stabilitu...
zahleděl jsem se
do koridoru v mracích
a ještě jednou
si vybavil tvou tvář
až mne píchlo v srdci
má Lachesis
tak jsem posunul jehlu...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
S v ý m ramenem
jsem dotknula se jeho
mužného ramene…
Mé váhy vytvořila zem
Nebe je obdařilo něhou
i silou vnímání
A obojí mi bylo k tělu vbroušené
ve stylu rozcestním
se skrytou intuicí…
Zahleděl se mi do očí
pohledem plným rouhání
když nebe šedne na podzim
a probleskne v něm plamen na sítnici
než přeskočí / a ohně nesloučí…
„ promiňte, pane
však všimla jsem si Vašich zvláštních knoflíků…
z čeho jsou vlastně vykované?
proč tvarem připomínají mi Afriku?
proč z jejich otvorů horkých dech vane?
lze skrze ně se dostat k rovníku?“
**
Chytl mě za ruku
a druhou načmáral mi přes obličej pruhy
na sebe hodil prach
a obalil nás pláštěm souzvuků
by vynořili jsme se v horkých planinách…
Na zemi objevil se stín / jeden i druhý /
Na krk mi navlík´korálky / snad z lazuritu
i na zápěstí, na kotníky /
Sám sobě zvolil malachit
co zářil v jasu večerů
v západu slunce třpytu
na tělo natřel cit
A krokem bez spěchu jsme vešli do etniky
…I do sebe. A dál do země Aferů…
01.02.2011 12:39:00 | šuměnka
naslouchám tichu
když vidím tmu
poodejdu
naokraj stínu
zimu přečkám jen negližé
blíže svému snu..
co se nesplní
dny zbarevní až v příštím...století
tak spi...Měsíci.
31.01.2011 08:09:00 | Mbonita
pohybovala jsem se neslyšně
vznášela jsem se ojíněnou travou
a okolo kotníku had samotář
ochočil si mě v Peru
daroval mi velký snář
jsou v něm opsané hvězdokupy
pak se můj pohled střetl s jeho
a nebylo třeba slov
jen malých gest
velká jsou stejně jenom jako
na efekt
povstala jsem z popela
a fénix navrátil se z cest
a mé hádě
uštklo jeho srdce
snář
vložil si ten akt
co lásky manifest
-------------
děkuji
31.01.2011 01:19:00 | Noc17
nádherná báseňka, ač dlouhá, čtena jedním dechem logické souvislosti , fakt skvoST
31.01.2011 00:25:00 | ni.va
Na můj vkus moc zdlouhavé, ale některé obraty, obrazy za to stojí. Za ně tedy tip, druhý tip za samotný volný verš. ST*.
31.01.2011 00:20:00 | Nikotin
