spánek z nudy

v tichosti
vlastně v kómatu vlastních myšlenek
počítám vteřiny
do smrti přítomnosti

každou tvoji slzu
chytím do dlaní
a za půlnočního kokrhání
upletu stuhu v barvách duhy

bez konce či začátku
rád řekl bych Vám pohádku
o jednom malém kůzlátku

které položilo svůj život
na oltář nudy
když pán jednoho pána
řekl něco o hladu svého sluhy

skrze periskop barevných pocitů
utíká do stínu lži
a sní o tom co není
nebylo a nebude
možné říci
na
hlas

proto spí a spí a spí