mnohotvárná...
mnohotvárná...
křehkých jak cudné pohlazení jiter
neslyšně plynou
přes sající luka
a já tiše našlapuji
jako černý levhart
po purpurové jetelině
proniknout do území
staletých cedrových bohatýrů
krotonů i kafrovníků
tak hustém
že by se v nich ztratil dům
k místu
kde pramení čtyři řeky
do čtyř směrů
tryskající šumícími oblouky
duhových mostů
přes čedičové převisy
v jiskrnném horském vzduchu
do hlubokých roklí
kde se tříští
do miriád vodních jisker
pohlcené mlhou...…
v uších mi zní
pískání konipasů
zeleným mořem prolétá
chocholatý turako hartlaubův
a z hnědavé alkalické pánve
pomrkávají smaragdová oka
horských jezer
napájených z nitek toků
spřádaných deštnou sopkou…
žíznivé eukalypty
vytváří živé ploty
a já se koupu
pro udržení svěžesti
v jednom jezeře
obaleném papyrem
pulzujícím oplodněnými jikrami
které jednou poputují
možná tak jako já
za tajemstvím dospělosti
a zpovzdálí mě sleduje
černobílá guaréza
s tváří budhistického mnicha
jakoby do kamene vytesanou...
kolébám se dál
kvetoucím vřesovištěm
jako měsíční srpek
k rovníkovému horizontu
a mířím špičkami nahoru
abych ti nabídl má Agnes
stříbrnou mísu
do níž se můžeš usadit
k odpočinku
abychom poté spolu
mohli prošlápnout
novou stezku slonům
v pohoří Aberdares…
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskV z n i k l a
z potoků rozkoše a touhy
i vyprahlosti nehlazených těl
Jednoho rána křehce protáhla se
Cudně se rozhlédla a potom trochu křikla
to když se bubnů zvuk skrze ní rozezněl
sytý a rytmický, hlučný a dlouhý…
Pak pudrem barvy písku natřela se v pase
A rozhodila husté prameny
Na stezkách dlaní stáda v křížení
Ve chladu podkoleních jamek šelmy usínají
V očích sluneční žár
takový, jenž se odráží snad jenom od Ženy
Území všech a nikoho
Staleté cedry, kafrovníky v hájích
A purpur na lících, život i zmar
Duhové nadočnice plují oblohou
Dravost i plachost v spojení
A horské hřebeny i pánve jako milodar
na pohyblivé desce sopečného vzrušení…
Hluboké rokle, propadliny
A stopy kopyt v běhu zběsilém
A tepny řek, hranice, stíny
Jezera modrých odrazů a lesku
Tříštivé mlhoviny
A nebe hvězdnaté jak třpytný diadém
A v uších drahokamy
A sukně z jemných per
Kořeny života, cestička přes soutěsku
Kolébka ebenové mámy
Syrovost přežití, pradávný cyklus, směr…
Dýchá
žízní i vzdychá…
Divoká, nádherná, k usoužení
Souměrná studnice velikých očí
A plných rtů. A dlouhých noh
Hrdá i zmučená, žije, plení
…kdo do ní ovšem jednou vkročí
ten vracet by se stále moh´…
02.02.2011 19:18:00 | šuměnka
Afrika krásně voní...pro něj..pro ni..pro všechny..
02.02.2011 13:10:00 | Mbonita
probudil jsi obrazy.. zasnila jsem se..
02.02.2011 10:25:00 | dream in emptiness
zajímavá přírodní
01.02.2011 15:17:00 | Helena Lovecká
...cestovatelská...
01.02.2011 07:59:00 | labuť