z Cyprusie...
z Cyprusie...
vzdát se
okamžité slasti potěšení
a vydat se
na cestu
k místu
které možná ani není...
po zeleném úbočí hor
pokrytém karmínovými máky
s obdivuhodnou klíčivostí
přes pevninský šelf
uhlazený bříšky samic
mořských želv
jsem došel až k tobě…
vzhlédl jsem a hle
na stole váza s květinami
kniha dosud otevřená
na stránce nadepsané datem
a šálek po kávě
i s talířkem po snídani
pokryté prachem….
trochu mne to udivilo
ale nebylo to
nepřítomností života
ale naopak
jeho nepřehlédnutelnou přítomností...
dotýkám se tě
zprvu jsi mělká
ale jak postupuji
prohlubuješ se
cítím jak jsi pevná
a překvapivě teplá
jsi jako první úkryt
a já konečně chápu
co znamená pojem stěny
a že ta stěna touží
po umění...
rád bych tě pomaloval
smím?
i když vím
že tady budeš
ještě dlouho potom
co se rozpadnu na prach…
zdálo se mi že kývla
a zaševelila
klidně můžeš
ty můj kromaňonče..
jsem rád
že mě teď hýčkáš
jako svého obyvatele...
má Grotte…
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskV z d a l i
jsme se okamžité slasti potěšení
a vydali se na cestu
v místo; co je / však možná taky není…
těla jsou v zeleň zahalena
sníh pod nohama pálí
schody snad z azbestu
a kniha z dlaní otevřená
šelfy a skály
nás vítají bez slůvek protestů
plujeme polem karmínových máků
a slunečník má jemné třásňoví
On dotýká se mě
a já zas jeho tokamaku
zem hledí z oblohy, obloha ze země
a ústa měsíce otázce odpoví…
náhlého dotýkání
pomalých postupů
prohlubně pevných stěn
a vroucích sond a přání
i prvních úkrytů
v kapičkách sklíček na lupu
k své Osudové symfonii / vzlétnout jak Bethoveen
v toužení k umělecké šíji
a umět struny rozeznít vně jako ve skrytu…
Kývla jsem / on věděl dobře nač
pak prsty rozetřel mi tělem vzruchů pláč
a ústy vydal se do ranních úsvitů
..do víru tantry. Rozpadu vědomí. A příze na goblén…
07.02.2011 15:25:00 | šuměnka
..graffitová :-)))
02.02.2011 20:36:00 | isisleo
"vzhlédl jsem a hle
na stole váza s květinami
kniha dosud otevřená
na stránce nadepsané datem
a šálek po kávě
i s talířkem po snídani
pokryté prachem….
trochu mne to udivilo
ale nebylo to
nepřítomností života
ale naopak
jeho nepřehlédnutelnou přítomností... "
ST
02.02.2011 15:22:00 | Helena Lovecká
Písčitá mělčina
prolíná s modří očí
co do ní napadaly
na výběžky,skály,do jeskyní
zabloudily
když hledaly mé larimary tajemnství
marinero..
čelo mne až bolí tou oslnivostí
co hladí i řeže
kdeže je pravda z pramene
ramene blízkost
zakoutí v misce krému
s chutí borůvek
věk nevinosti hoří
na spláleništi
kde se tříští vlny...
02.02.2011 10:57:00 | Mbonita
poslední tři odstavce bych vyhodila, jinak skvělá!
02.02.2011 10:20:00 | dream in emptiness
ty máš oči, abys viděl :)
02.02.2011 09:55:00 | Dota Slunská