beduíni...
beduíni...
utrmácen k ohni
a tam odpočívala dívka...
myslím že tě znám
prý se ti říká
krajina divokých koní
ale to musí být mýlka
spíš je to jen fragment
přiléhavějšího jména
ve starobylém jazyce
protože ani okřídlení koně
nedokáží upoutat větší pozornost
než ty…
zašklebila se
její velké oči rudě svítí
v obrazech plamene
a blýskající bronzové náušnice
protahují stíny
půdorysu klíčové dírky…
víš já nejsem farmářka
nekopnu do drnu
ani kdybych tě měla
pohřbít..
jsem kočovnice
beru si jen to co potřebuji
a jdu dál pouští
jako záplavová vlna
přes hranice
přes řeky krokodýlů
přes území šelem
podřimujících na akáciích...
jsem rotující vír
rovníkového vzduchu
který nasává vítr
jsem eroze
co od úsvitu
rozkládá horu
na malá smítka
která voda odnáší
do oceánu
kde se usadí
a vytváří základ
pro budoucí skálu...
víš ty co
měli bychom jít
chvíli spolu
nečekáš přece
že tu zůstaneme
a potrava přijde za námi
a s ní i přepych
pak bychom se totiž stali
kořistí sebe sama...
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tiskkrásná práce.. nenapadá mi nic, co k tomu dodat, snad jen vidící.. :-)
06.02.2011 22:53:00 | zelená víla
neodpustím si klasiku;
http://www.youtube.com/watch?v=aRcz1oGZDOo
04.02.2011 16:02:00 | šuměnka
krásně napsané,plné obrazů co dávají prostor fantazii ST!
03.02.2011 19:47:00 | xoxoxo
O d p o č í v a l a
jsem u ohně plamenů
/ byla to jedna z nocí
v nichž se plní přání /
Krajina koní divokých se zdála pomalá
Křídla nechali v oblacích
neb touha klidu spát je dohnala
tak uvelebila jsem se. Převlékla za ženu
a hrála dámu s hvězdnatými kotouči
které jsem stále měla ve své tiché moci
…tu utrmácen došel ke mně z plání
Skrz plameny probleskl úsměv můj
dvě zbylé hvězdy bezděky jen
vsunula jsem k uším
• s myšlenkou; tak si dešifruj…
„Chceš-li, tak přisedni. Musíš být unaven…“
Jen kývnul hlavou / procedil, že sluší
mi třpytky přizdobené /
A pak jen sdělil do prostoru;
že už to dávno, co si vyšel ven
a od té doby cesty svoje žene
a vody před sebou zas plaví
a honí hoře zase jinou horu
a hraje na hranice
i slaví jako slavík
a vítr vítá kdekoli a do úmoru
a líbá libost na líce
a právě nyní že se trochu ztrácí ve spleti mých vzorů…
A já jen zase sundala tu dvojhvězdici
A nastavila dlaň až směrem k němu
„...jsem kočovnice. Živelná i snící.
A dneska je noc pro lásku. Zde máš pár tantiemů…“
03.02.2011 12:05:00 | šuměnka
Paráda..1***
03.02.2011 11:45:00 | Květka Š.
Přesýpám se jako duna
co do ní foukne
horký pouštní vítr
bodne jemně
ke mně řekne se obrať
rozvlním ti vlasy
strhnu burku
zlíbám víčka
ohladím kotníky
vůní pouště
ozdobím henou drobné místo
na zádech
dech uložím mezi lopatky
misku naplním pro tebe chutí
nasladko pražených mandlí
i uloveným kusem masa
budeš voda
spása
krása slunce při západu
v jeho tónech
poslouchej ..slyšíš náj..
Fátimo..
03.02.2011 10:09:00 | Mbonita
zase jedna z nejhezčích
ST
03.02.2011 09:55:00 | Kapka
... bombastiko!... :o)
03.02.2011 09:15:00 | labuť
Enigmane, skvěle napsané, inspirativní. Lehce zamyšlenkové, moudrý závěr. Bravo básníku. ST!***
03.02.2011 09:12:00 | NikitaNikaT.