La alborada de rosa

samozřejmě, že chodíš dál
jen se mi nechtělo,
již o každé tvé návštěvě psát

dnes si přišel,
ještě se mi chtělo spát,
tak jsi do mě pomalu a něžně
začal svůj meč zasouvat

bylo to jen krátce,
zas mi zvonil budík,
přesto děkuji Ti,
žes mě hezky vzbudil

vstávám usměvavá
do růžově-modravého rána