Vázanka

I
Za oknem obzor válčí s šedí
na režném plátnu bez konce
či začátku. Bez odpovědi
(ve všech odstínech horké mědi)
strach uštvaného vyhnance
objímá oči, které hledí

na déšť. Ten dal se do tance.
A uvnitř, uvnitř touha dřímá
(vyčkává svého ochránce)
bez šatů, jen tak na peřinách.
Je pokaždé ukrutně jiná
šíje oddaná vázance.

II
V bázni a pokorně se sklání
postava černě oděná,
(omluvná něha holých skrání)
co s vázankou se tiše brání
uchopit nahá ramena
znavená žalem milování.

Strach touhy váhá odejít.
Za okny bitva odeznívá.
Rty svými starou bolest smýt
(a něha nemá, nemá klid)
chce vázanka co s herci dlívá.

III
Opona klesá, již se stmívá.
Pojďme své touhy ukojit.