Sním i když mi často spánek schází
Vím a znám ty řeči o rem fázy
Mžik víček v tvrdě spící tváři
Nechci už spát
Znám myšlenky co se my vždy slijí
Mám milenky z hříšných fantazií
Jsem otrokem vlastních letargií
Nechci už bdít
Lež je slovo co souloží s chtíčem
Kéž nemám pravdu- kéž ji nemám v ničem
Proč vystavit a být zase zničen
Nechci už vstát
Zlo uvnitř prý definuje mrchu
To vlastní už vidím na povrchu
Chlad neznamená dát si jenom sprchu
Nechci už dál
Rád mlčím a rád naslouchám tichu
Z řad trčím- z těch řad odpadlíků
Mám smůlu no a oni kliku
Nechci už mít
Prý k ničemu je tonoucímu tráva
Ví kdy je konec proto se sám vzdává
Ví kdy je konec má na to svá práva
Nechci už svá práva.