O ILONĚ

Anotace: Nejdřív to byl krátký horror, ale nakonec se z toho stal román.. =D

Na kraji města žije spanilá dívka jménem Ilona.
Každý ji zná-podle pověsti právě ona má v těle démona.
Možná vás zajímá, jak se obléká ven??
Trhané šaty co mají krvavý lem..

A v kapse nosívá svůj švýcarský nůž.
Říká se: „Ilonu nechce žádný muž.“
Když je tma a zlo je cítit ve vzduchu
volný čas tráví vyvoláváním zlých duchů

a svoje starosti nemalé
říká jim při rituále..
Máte to zažít-ten děsivý hlas,
červené oči a ohnivý vlas..

A pak je děsivé, když přijde noc,
když okolo ní létá démonů moc-
-průvan děsivých přízraků
sedá Iloně na ruku-

-o půlnoci vylézají,
a její byt obývají.
Když je u ní Ceasar-ten duch jeho,
říká jí: „Ó, Ilono, moje něho,

ani jeden člověk proklatý
neudělal pro mě to, co ty!
Nabízím ti zlaté šaty,
obláčkové, nové boty

a zámek co se všem líbí..
To vše můžeš mít v záhrobí!
Vezmu si tě za nevěstu,
na naši svatební cestu

půjdem vraždit duše čisté..
Ó ILONO, to je jisté!
Byla bys má dívčí clona..“
Co na to řekla Ilona?

Řekla: „Uzavřeme sázku!
Zda budeš mi vracet lásku,
Má smrt bude dobrovolná..
Pak bude má duše volná.

Opětuj mi lásku rok-
-to je k mojí smrti krok.“
Ceasar na to: „Ujednáno!
Takže zlato-zítra ráno,

Uvař prosím černý čaj,
za to za rok poznáš ráj“
I přes ten velký emotivní nával
Iloně lásku pečlivě opětovával,

Žít však s duchem není med-
-na místě srdce má led.
Za to může jeho vrah,
nebo možná jedu pach,

a nebo smrt stářím, čistá..
Led je vina smrti-to je věc jistá.
Všichni, kdo si k smrti čichli,
vědí, že je proces rychlý-

-když jde třeba za upíra,
to jen tělo odumírá.
ILONA však nemá strach,
Nejspíš bude svůj vlastní vrah..

Odbíjí dvanáctá večerní hodina,
Ilona je u sebe doma jediná,
Uniká jí znalostní pára,
Tím že vyvolává Ceasara,

Ještě jiné duchy divé,
ať jdou na svět-mezi živé.
Ať si najdou strýce, tetu,
Ovládnou naši planetu

a všechno, co smrti brání,
to ze světa ať odstraní.
K Iloně šel bratr, a hned se lek-
-před dveřmi domu byl krvavý flek!

Ilonu buď postih vražedný čas,
anebo přežívá už jenom v nás.
Nechtěl vědět, co je pravda krutá,
Takže odlétl-změnil se na kohouta!

No, už je to zkrátka tak-
-je to prostě zvěromág!
Pro Ilonu se čas vleče,
vždy, když někde víno teče,

přemýšlí nad tekutinou..
Nad svou krví-kterou jinou?
César, ten má stále hlad
a hlavně ji nemá rád!

Učinil však velký krok-
-opětoval lásku rok.
Když Ilona byla malá,
této chvíle se vždy bála:

„Juliusi, jsi tu zas?“
„Ano, Ilčo. Nastal čas
Život za mě položit..
Já musel TADY rok žít!“

„Prosím! I ta Bára divá
zůstává tu.. A je živá!
Já svůj život musím ctít
a TY mi ho nesmíš vzít!“

„Ilono, chceš-li to tak,
tak se uvidíme pak!“
A jak na svět přišel,
Tak i odešel.

Iloně však její čest schází,
strach ze smrti ji doprovází-
-chvilku bolest, smrt je jistá…
Hodnocení: PRÁCE ČISTÁ.

Krev se roztéká do všech stran,
smrt zaviní šest bodných ran..
(Ilona mívá vidiny,
její skon nebude jiný.)

vždycky, když se rozednívá,
Ilča strach z Ceasara mívá.
Její cenné věštecké očičko
ví, že smrt pro ní přijde rychle a brzičko.

Celou napínavou změť
rozmotáme právě teď:
Někdo klepe na dveře..!
Když Ilona otevře,

její vrah neznámý stojí tam na prahu,
vytáhne nůž… Ilona padá na podlahu.
Její smrt zavinilo šest bodných ran,
přesně, jak to sdělovala nám.

Každý z vás by se dost bál,
ale Ceasar, ten se smál:
„Ilono, pojď pohodovat..
Já se umím převtělovat!!

Ten vrah-to byl bratr tvůj..
Promiň mi ten zákrok můj,
Že jsem se do něj převtělil..
Jen jsem si z tebe vystřelil..

Za tvou zradu zámek nebudeš mít
ale i přes to tu budeš žít!
Kdo tu nechce být, poletí..
Já jsem vládce Podsvětí.

Ale kdo jen vyjde ven,
bude odsud vyhoštěn.
Takže chceš-li raději do tepla,
vyjdi ven-a půjdeš do pekla.

Jiné je, když dovolím vycházku,
ale to budeš pod vlivem provázku,
kde je zlomek mojí moci..
Vycházky jsou jenom v noci.

A ať to chceš, nebo ne-
-zlo z provázku tě ovane
a budeš nucena duše mi nasbírat..
Ty budeš sledovat, jak budou umírat!

Tvoje zrada byla vážně veliká,
při pohledu na tě se těžko polyká.
Kliď se pryč.. Ty zrádkyně.
Budem ti tak říkat.. Jedině.“

Když Ilona chtěla jednu z vycházek,
dostala na ruku zlověstný provázek.
Pak dobrovolně neřekla ani: ,,Pípy“,
tak vzala si luk, toulec a šípy.

A přesto, že v tom neměla vinu,
dopustila se zločinu-
-zavraždila lidí stovku,
Pak je dala na pohovku,

Kterou vyhodila do vzduchu…
Představ si to! Tolik puchu!
Ilona má tedy duše,
takže se vrací do buše,

kam člověk po smrti letí..
Říká se tomu Podsvětí.
Potěšilo všechnu podsvětní cházku,
Když dostala se z podvlivu provázku.

Už jí neříkají zrádkyně-
-nyní je to vražedkyně.
Jak se čas dále ubírá,
Ilču pocit viny sžírá.

Rozhodla se tedy navždy
ukončit své „sebevraždy“.
Naplánovala útěk-šla z Podsvětí ven..
Tak se propadla hlouběji pod zem.

Teď je obklopena teplem
a seznamuje se s peklem.
Už zná skoro všechny čerty-
-jsou jen hip-hop, rap a žerty.

Na první pohled jsou milí,
tím Ilonu potěšili.
Myslím, že čas v pekle letí,
rychleji, nežli v Podsvětí.

V prosinci Ilona i čertí braši
ty nejzlobivější straší.
A za překrásnou básničku
dávají jim po košíčku,

ve kterém jsou čoko-kosti,
i jiné různé sladkosti.
Ale pravda-ta je jiná,
řekla by to i Ilona..

Celá ta práce je vadná,
a zábava vlastně žádná.
Promiňte to zastírání…
S čerty vážně sranda není!

K Iloně se chovají jako ke smetí..
To už je lépe dokonce i v podsvětí!
Všude po pekle se válí prach,
Ilona má z čertisek veliký strach.

Právě teď si mohla na zemi v klidu žít,
místo toho ji chtěj čerti udřít.
Kdyby mívala nějaké přátele,
vyhla by se té zradě nemalé.

Chodila by s nimi do kina a neznala by cestu
k té převeliké zradě a následnému trestu.
Vyvolávala pečlivě, jak horník vrtá vrt,
ale odměnou jí za to byla brzká smrt!

A teďkon je vážně jisté,
jak dopadnou duše čisté
poskvrněné velkou zradou-
-na duši největší vadou.

Za její smrt zvoní zvonec…
Jaký vlastně bude konec?
Buď se náš svět pod zlem zboří,
nebo zlo v plamenu míru shoří.

Závisí to jenom na nás,
takže rychle! Běží nám čas!