Bla bla bla
Bla bla bla
Život je bla bla bla
Sypeme všichni z rukávu
Každý má svůj patent na moudra
Mnozí i papíry na hlavu
Jak si mám vážit své pohody?
Jak vnímat jen krásu světa?
Každý mi dává své návody
A sám se chová jak sketa
Moudra jsou varovně nad náma
Jak oči co všechno vidí
K ničemu jsou jenom napsaná
Váhu maj až když nás řídí
Je spousta slov, které krásně zní
Mnozí je dokážou spřádat
A pak se tváří jak mudrci
To když se svedou jen hádat
V těch moudrech píšeme- černé a bílé
Jakoby napsané nemělo váhu
Dávaj nám texty jen růžové brýle?
Bez nichž jsme jen smečka vrahů?
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Já si teda myslím že takových je spousty a nejen tu a měla jsem sama období kdy jsem měla dojem že vše chápu a mohu radit druhým ale život mi dal pěknou lekcičku...:-)))Také jsem napsala báseň na podobné téma...ale oni to myslej dobře:-)a někdy je to dokonce milé a poučné:-)a někdy to pěkně sere:-)
25.02.2011 10:05:00 | la loba
Pravdu díš, básníku, jedna osoba tu také taková je, báseň ušils jí na míru. ST!*** smutné, ale co naděláš? Nic, člověk je takový, jaký chce být.
24.02.2011 13:50:00 | NikitaNikaT.
