Návštěvnost
plesající...
plesající...
a obličeji
namalovaném na masce
jsem vyzval jednu dámu
do tance…
statečně snášela
mé mlčení i pohyb
co připomínal
oživlého golema
s výrazem
který se snad dal
označit za úsměv
ale po pěti minutách
už to nevydržela
a zeptala se
jaká je vaše parketa?
většinou ta
kterou mám na parketu…
což asi nebylo tak trefné
když si představíte
dvoubarevného šaška
omotaného sny
v hyacintovém obleku
z papíroviny
vibrujícího
jako nařasený pudink
co upadl do rudného bláta
na plocho…
že vy jste ten typ
co si vždycky přečte příručku
a pak jste zmatený
když se dá využít k něčemu
co vás nenapadlo…
asi máte pravdu
to čemu jsem rozuměl
je duchaplné
a určitě i to
čemu jsem nerozuměl…
tuhle jsem třeba zkoušel
dle přehledné rady
otevřít dóžecí dveře
prý za moment budu za nimi
tudíž jsem logicky použil
klíč momentový
ale zaboha to nešlo
až pak šlo okolo páže
a povídá mi
že potřebuji dózický
takže mi nic jiného nezbývá
než někde sehnat
ďábelsky šikovného klíčníka…
já myslím
že ty dveře znám
a ten správný klíč mám
řekněte ano
a budu vaše
peccaminosita...
má Habitatka...
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskO p r a v o v a l a
jsem fresky v sakristii poutního kostela
Panny Marie Sněžné
/ a jak jsem k tomu dospěla?
no, jsem schovanka bývalá
Johanna Baptisty Zimmermanna /
tak moje prsty něžné
v oltářním prostoru už zrána
si restaurovaly
a moje mysl kochala se dílem
i fantazií, co se pod nánosy sytě odhalí…
Přes zaujetí však jsem tvářila se rozpustile;
neb ve vzpomínce tančila jsem s ním
když konečně se odhodlal
mě vyzvat na včerejším plese
a oba ztráceli jsme se v tom reji maškarním
měl převlek, který vlál!
/ takový, co muž snese
by úsměv vyvolal… /
A to se vždycky cení!
Náš hovor skončil u klíčů
jimiž chtěl otevřít si nejspíš k srdci bránu
…a náhle, jak by slova jeho byla zúročena;
se pod mou dlaní
freska ve své konzistenci mění
do nehmotného hmotna pro oko
s jiskrami od zářičů
a klokotá si zrychleně na jednu druhou stranu
tepe jak nezřízená
a zpívá píseň divokou…
Znala jsem tyhle průchody…
A neváhala ani vteřinu
vklouzla jsem do děje, jak do vody
V mysli svou vytouženou hlubinu…
„…jaká je Vaše parketa? Jste typ mé duchaplné pohody…
28.02.2011 10:33:00 | šuměnka
No vida, co se dá zažít při tanci... :-)
27.02.2011 11:27:00 | labuť
snad Benátky tě stáhly na dno...?!
Příjemně se tam klesá, a snadno.
26.02.2011 21:51:00 | spare
:-)))..hříšně ďábelská..
26.02.2011 20:06:00 | isisleo
opět moje srdce plesá při čtení, i při představě bálení ST
26.02.2011 11:16:00 | Helena Lovecká