Zítřek

Sedím na židli, vše mě sere,
Co životu nedávám to si sám bere.
V hlavě vracím si má muka
však konejší mě tvá ruka
a s ní jde všechno tak hravě,
Však konejšíš pouze v mé hlavě

Myšlenka mě vevnitř snad roztrhá
Že všichni jsou šťastnější než-li já
Tváře v dlaních, dlaně v rukou
Dřímají kůži od soli suchou.
Vysušenější je jen můj vnitřek,
beznadějnější než sám zítřek.