Chtivá Fanka

Byla jedna mladá panna ,
Faninka se jmenovala.
V chaloupce se sestrou žila,
bez rodičů už tu byla.

Obě panny vnadné byly
na jarmak se vypravily.
Při výběru látek lesklých,
dalo se číst v očích teskných.

Hospodyňky my jsme zdatné,
proč nemáme chlapce statné ?
Snad štěstí se nám vyhýbá,
nepomůže modlidba ?

Tak se daly na modlení
v tom to ale věru není.
Bůh nepomohl, jak by chtěly,
s čertem smlouvu uzavřely.

Na masopustním veselí,
blíží se budoucí milenec,
sestru už si namlouvá
myslivecký mládenec.

Jen Faninka sedí v koutě,
slzičky jí kanou,
snad ani čert nepomůže,
zůstane starou pannou.

S bandurskou na čerta volá,
že hloupý je a lživý,
Chlapa chce a v cukuletu,
nebo smlouvu zničí.

Druhý den ,hnedka zrána,
když po cestě si kráčí.
Zastaví jí kočár velký
a v na něm statný kočí.

Faninka se rozzářila
vypla své vnady.
Na kozlík si naskočila,
nečeká tu zrady.

Z čista jasna přišla rána:
švarný kočí má svoji ženu ,
kupu dětí k tomu všemu.
Faninka se uculí, to mi ale nevadí.

Tak si Fanka užívá od zimy do jara
nevnímá, že do pekla se brána otevírá.