Brněnská odrhovačka o .....( raději snad ani nedomýšlet)

Brno se s unavenýma očima
v černých půlkruzích
plíží městskou šedí
rozpuštěno v dešti
jako banda nevychovaných
děcek
mi skáče do uší
pořádná migréna

A mně Možná že je to ujeté
Trochu se mi zastesklo
po odpustcích
po létech páně
a po tvých ramenou
která tak široce líbám

Co naplat
Marně si namlouvám že já nejsem Brno
a Brno není mnou

Jsme jedno

Propadající se do ticha doby
sic trochu kyselé
stejně jednou upadneme
až v zapomnění

Jako lidi a tramvaje
I já jednou zmizím (v) pod-zemí
a se mnou migréna
a déšť

Ba ne! Jen Ty tvoje ramena
ty budou věčně svítit tmou
mojí mysli
a pokud nepadne
tento server
(nebo nedejbože) režim
stále tam hluboko někde
budeš
pravda trochu zakrytá mechem
a blbou recesí
ale třeba se ještě najdou tací
co si rádi přičuchnou
k tvým ramenům
co voní deštěm
(a bohužel pro mě) i mou lacinou
poezií

Odpustíš mi?

protože jinak krabicový
a pokašlávající déšť
(a nakonec) i ty odpustky
za mé věčné hříchy

neměly nikdy smysl!