U kamenného majáku

U kamenného majáku

Anotace: nedaleko, a přece tolik daleko domů

mnoho chvil u moře jsem ztrácel před kiosky
v básnických místech
na ledovém pobřeží...

mé vzpomínky se nejvíce vracejí k jednomu z nich

rád jsem si chodil prohlížet
náramky z jantaru
plachetnici
námořníčky a vojáky
rybáře s rybou na udici
lodě s racky i majáky…
a nejvíce krásnou trosečnici
tolik se podobající jedné známé

vytvářel jsem si nejen iluze
a romantická dobrodružství
v nichž jsme se za úsvitu drželi za ruce..
ale i vířil písek na pláži abych ještě chvílí s níž je člověk
tak velmi krátce živ
po svém ztišení
naslouchal moři

právě z těch setkání jsem ji znal
a často nesměle chodil dívat se jen na ni
jak tam zasklená duše psala o tom co ji trápí a jindy
v lehkém veselí škádlívala plavce

ona již cosi tušila a proto jsem přicházel nepozorovaně

také jsem se utápěl a zoufal víc než se vůbec zoufat dá
a denně a úplněji se mé vyvolené podobala

chtěl jsem ji stále více znát
i začal toužit jak jen dokáže tón za tónem znít
až rozhodl se na ni jít a říct..

„Víš..čtu Tě už dlouho.“

onoho dne už tam nepsala a já zůstal sám se svými bláhovými sny
hledal jsem ji
v přístavu mi jakýsi kurýr pověděl
kde najdu
všude zářila stylová modř
na útesech svit jak nekonečný ubrus
na němž ulpělo cosi verše
pro úhledně složenou bordovou sukni a sněhobílou halenku

za nějaký čas mne oslovil oceán
zoufalče ve svitu luny
kdy mi představíš kurýra severů?

kurýra severů? opakoval jsem si jeho slova s podivem
a později mi došlo že se nešla nahá koupat
jen chtěla abych uvěřil její strach ze tmy

bohužel poznala že ji vidím pro sebe nejlepší
a zůstala pod tím nekonečným ubrusem
ve verších
skalní
oddaná svému přesvědčení o skromnosti a pokoře..

i trochu v očekávání
jestli cosi odhalím..porozumím té síle nevyřčených
nenapsaných slov

a já sešel před útesy abych přiznal že v životě jsem našel
náramky z jantaru
plachetnici
námořníčky a vojáky
rybáře s rybou na udici
lodě s racky i majáky…

jen oceán v dáli
je stále volně večerní zrcadlivý a ledový
když na nebi souhvězdí natahují ruce
a jinde ticha v temnotě čekají
červánkové slunce pro život hřejivý

Autor J's .., 02.03.2011
Přečteno 403x
Tipy 22
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

03.03.2011 07:40:00   NikitaNikaT.

Nádherné počtení, děkuju... víc slůvek není potřeba. Každé slůvko, písmenko dobře ladí a já slyším šumět moře a vřít oceán láskou a tím západem...

líbí

02.03.2011 14:28:00   Xantista

Velice tlustá básnické střevo a neskonalá výdrž!!!

líbí

02.03.2011 09:07:00   Ollie

Krásně zasněná :)

líbí

02.03.2011 08:21:00   Dota Slunská

Sny jsou jako pavučiny, poletují ve vzduchu, lapají nás jako mouchy a nejhorší je, když nás sežerou. V lepším případě se na nás jen nalepí a jdou děsně špatně sundat. I přesto přes všechno si z nich odnášíme víc poznání, než jim jsme často ochotni přiznat. (Přinejmenším sobě o sobě. :))

líbí
© 2004 - 2026 liter.cz v2.5.5 ⋅ Facebook ⋅ Threads ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel