V prachu
na dno strachu
v kleče na hrachu
bádám nad podstatou
otlačených kolen
dolej ten olej do ohně
honem!
Ať lampa nedohoří
a bacha ať nechytnem
v tom krušném hoři
mezi moři...
těžko nás spasí
muž bosý
utonulý v představách
to jen v knize kráčí po vlnách
fantazie
koho kolena tlačej
ten ještě žije
tak dík
za tento okamžik...
Nezkoumám podstaty
nemocí prostaty,
srdíčka bušení
nejen z rozrušení,
ni v kříži loupání
či hlavy houpání,
v kolenou píchání,
dušného dýchání...
Jen to strach nahání...
Až ne on, však ono (tělo mé)
po ránu nevstane,
nastane jiných shon...
Můj konec nastane!
04.03.2011 18:40:00 | Špáďa
V prachu
chuti pachuť
se v ústech zjeví
a jeden neví
kde objevila
se zubů pila
co řízla tiše
do něhy plyše
a potom hlučně
jasně a stručně
do hrdla dechu
do jemna mechu
do lesku zraku
do vzletu ptáků
a kdy zas zmizí
ta pachuť cizí...?
04.03.2011 16:02:00 | šuměnka
taky tlačej, i když neklečim
04.03.2011 12:32:00 | Lagedama