STŘEMHLAV

Ošlehané ego spící
z ženských rtů
ohně sálají v kraj
ukroj den lžící
načni srdce tu kru
a najdi v něm ráj.

Olízni něhu,slzy měst
co kanou trskem do dlaní
v nich zrcadlí se tvůj obličej
ohni prut utkaný z hvězd
než tvojí múzu poraní
a stane se ní obyčej.

Laciná tretka na hraní
střemhlav oči zkřížené
padají do vroucí nečisté kapaliny
naivní gesta tě nezachrání
ani prach doby zvířené
co ztrácí se v páteři zelené laviny.

Divočiny lidských hyen
co za žádnou cenu
nepustí svoji mršinu
já i ty už pár let tu žijem
ke každé ulici,jménu
mají svého hrdinu.