Smysluplný směr

Anotace: ...

Padali jsme dlouho, teď je třeba vstát,
někteří kradou, jiní vraždí a ty můžeš lhát.

Životem jít dál, beze strachu z opovržení,
nic není odpudivého na lásce i lpění.

Hudba mě hladí, tanec je má láska, radost,
až dojdu na konec, pak odložím zlost a dost.

Ekologie, ekonomika, extase, tři tečky,
naplnit svůj osud, nakresli obraz bez roztečky.

V noci mi zase lhal, že prý má nutnou práci,
a já bláhová znovu uvěřila, že mu čas nestačí.

Asi se nadřel v cizím objetí, plamen už nezranil,
co zbylo v očích sedmé z slunečních víl?

Utichla jsem, nechce se mi mluvit, mlčení,
černý jezdec a jeho temný kůň, zbraně, brnění.

Co teď dál, smířila jsem se se svou samotou,
každá vteřina rozeznívá čas novotami, novotou.

Chybí mi zahrada, chybí mi pořádek, úklid,
co mohu dohnat, co nechat rozplynout, pšt, klid.

Dnes a zítra chci vyčistit les a doúčtovat 2010,
v bundě mi zůstala účtenka a nerozžatý knot svíce.

Jen se dívám na lidi a jejich problémy, vzdych,
vidím jejich slabosti, a taky snahu mnohých z nich.

Zavolám sestře na služebku, napíšu kamarádce,
a zajdu si na mši při popeleční středě, chutná sladce.

Co bolí, to přebolí, skutečně myslíš si, Žbirko?
Bolest je tíha, na ohništi zůstalo pouze jedno ptačí pírko.

Asi si zajdu do restaurace a dám si birell nebo desítku,
nadával jsi mi: svině, dobytku, choval se jako k nábytku.

Pak vytáhnu zápisník a napíšu vše, co tvoří můj den,
jen ty víš, v čem jsi jiný a v jakých bodech jsi mi podoben.

Slyšíš? Nemá cenu dál pokračovat, něco si nalhávat,
co nemůžeme unést, nechám řeku špínu odplavat.

Pochopil, že pozemek je má záchrana, dal mi útěchu,
je to můj útěk, snesl všechnu mou bolest, bez dechu.

Ze vztahů, ze světa, ze sebe samotné jsem těžce unavená,
a tak, jak se říká: modli se a pracuj a tvá duše bude spasena.

Modlím se a pracuji, někdy dřu jako kůň nebo spíš osel,
je ze mne princezna, vítěz, pitomec, zušlechtěná ocel.

A čekám na dny své spásy, chybí ještě pouhý jeden rok,
možná na svět a tebe působím jako blázen, jsem cvok.

Jak chceš. Co si přeješ? Jsem v osudovém momentu,
kdy mám pocit, že jsem vše dala a vzdala, tady, tu.

Nenechej mě plakat, když je mi do breku,
užij si můj smích, ať zní od věků do věků.

Dnes jsem zemřela, budu hledat další smysluplný směr,
stavební firmy šetří, cesty jsou plny prasklin a děr.

ODE DNEŠKA BEZ POVĚR!
DÁVAL´S, NYNÍ BER!