Zkřivený úsměv
S jizvou na srdci,
Když zvony odbíjí
Promeškaný čas
Doby, kdy nadějí
Žil ještě každý z nás.
Ztrácíš se 
V jejich ozvěnách
A písmena vyrytá 
Ve stěnách
Jako sgrafita
Smývá suchý déšť.
Zapomenutá jsou
Všechna slova 
I nevyslovené sliby
Uprostřed apatických
Objetí.
A není již nic víc
Než lhostejnost 
Posledního z pozůstalých
V našem překladovém
Slovníku.
Proto přeji Vám 
Upřímnou soustrast,
Pane/paní 
Nic.