in pace...
in pace...
v zamyšlení
jak dávná postava
zmizelého lidstva
ze zapomenutého světa
hrbím se nad knihami a stářím…
jsem svéhlavý samotář
zarputilý luštitel paradoxů
v prastaré kryptě
se zřídlým vzduchem
vanoucím z prázdných hrobů
uvadlých květin
a rozpadajících se pergamenů
ve světle sychravého dne
ztumeného prachem pavučin
a z rozmaru vyrývám dýkou
mnémonické verše
do křehkého kamene
gotickou kurzívou...
azoth et ignis tibi sufficiunt...
kolem se válí kruhy
protnuté trojúhelníky
obraz kosy
zaseklé do emblému
třináctého arkána
v saturnově domu
salamandrak předčítá
slušnou hebrejštinou
úryvky ze Zoroastra
a šalamounova hvězda
ozařuje labyrint neurčitostí...
uprostřed toho všeho
v trhlinách země
neunavující
podzemní vření
naplňuje svými pulsacemi
hloubku kobky
šíří se sklepením
a vystupuje ve spirálách
ke štítům dění...
provázena tajemnem neznáma
pod závojem iluminismu zázračna
vášnivě sporná
temně enigmatická...
příroda...
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tiskneodhalitelná.. v jednoduchosti..
19.03.2011 23:51:00 | zelená víla
Studoval hebrejštinu;
snad pro ty konsonanty
pro pulsonické hlásky
vznikajíc vzduchu prouděním
kdy v těsném přiblížení vzniká silný šum…
Měl vnitřní disciplínu;
formoval artikulaci, namáhal panty
i plíce k turbulenci téhle sonoritní lásky
a piloval to pravolevé řazení
zápisu kvadrátního typu. A dával tomu maximum…
Hrbil se často nad knihami!
Hloubavá vráska na čele se kroutila jak stuha
Sedával hodiny nad svitky pergamenů
Zbožňoval kaligramy
což byl jak protipól, tak blahodárná vzpruha
prostředí bezvzdušného suterénu
kde knihovnu měl plnou starých děl…
Byl svéhlavý to samotář
i zarputilý luštitel
a hledač elementálního arkánu;
který měl jak svou vzdušnou tvář
tak mnoho povětrných těl…
Hodiny neúnavně nahlížel pod závoj zázračna
• do stránek vichřic, průvanů
• do kreseb osvícených mudrců a mágů
• procházel kruhy s trojúhelníky
• zkoumal slovíčka dvojznačná
• pomocné šifry na rukávu
• k postupu v labyrintus pro historiky…
A pak ji zcela náhodou
objevil v trhlině u vazby starodávné kroniky
Měla svou hloubku, tělo pod vodou
a pulsovala dějinnými mezníky;
• v zázračném závoji
• provázena svým tajemstvím
• toužebně vzdálená
• nahá, ač ve zbroji
• s výrazem reflexním
..z něhož si rozluštil; „tak konečně! Už tlačila mě kolena…“
16.03.2011 15:51:00 | šuměnka
přírodní a silové ST
16.03.2011 15:12:00 | Helena Lovecká
Na odpočívajícího,shrbeného knihomola...záběr hoden hrdinného Krulla...pohybujícího se minulou součastností...jinak je to na Chocholouška...nevím,no...ale hezky se to četlo!:)))
15.03.2011 20:37:00 | střelkyně1
nevyzpytatelně vyzpytatelná ...
15.03.2011 18:47:00 | Mbonita