Život plný květů

mám tělo, duši, srdce
a přesto připadám si jiný
mám dvě nohy i dvě ruce
a rád nosím modré džíny

rád chodím pozdě spát
a potom ráno špatně vstávám
nejlepší ze sebe chci dát
a na tom záležet si dávám

tak peru se teď s otázkou
proč cítím se tak cizí
a lidé schovaní jsou pod maskou
za níž tolerance mizí

já den co den se ptám
odpověď se mi nedostává
každý svůj život řídí sám
všem stejně zelená se tráva

každý z nás si pořád říká
že se ho to netýká
a s lehkostí kolibříka
dveře šanci zamyká

já hlasitěji volám
však slyším jen ozvěnu
snad nezájem někdy zdolám
a oslavím proměnu

tak odhoďme své masky
odložme nedůvěry plášť
sejměme z očí černé pásky
a s nimi opustí nás zášť

stačí se kolem sebe dívat
a být otevření světu
všechny krásy druhých vnímat
a bude život plný květů