Vidíš?

Vidíš?
Někde tam
v dálce,
jsem překročil Rubikon
a malé děti mi házely
vadnoucí růže
pod nohy.

Vidíš?
Tam, až nad mraky
mířily mé plány
na jemném chmýří
holoubat.
… zafoukalo…

Vidíš?
Kolikrát sám, ve tmě,
jsem mhouřil oči
a v morálním bahně,
zvaném lidstvo,
spatřil jsem dobro,
oděno v ctnostné bílé roucho,
celé zasrané od bláta…

Vidíš?!
Nevidíš…
… spravedlnost je přece slepá...