ad hoc...

ve snu mi cosi oznámilo
sbal se a najdi to místo
kde stojí vytesána
Compostella z Orleánsu
bohyně dobré rady
se zlatem uvnitř
ta která vlastní hvězdu...

dívám se na tebe
a nejsi znepokojující
původem
ani svými gesty
ani mlčením
ale jménem
s divokým půvabem
co přenáší myšlenku...

celé věky...

vyptával jsem se ostatních
ale nikdo o tobě nic neví
jen že tě někdo viděl
už od vztyčení
jak se opíráš
o výklenek svého obydlí
s rozevřenou suknicí
mušlí hřebenatkou
připevněnou ke kloboučku
přístupná pouze vytrvalým
a usmíváš se
a bavíš se
nevědomostí jedněch
a pošetilostí druhých
uchovávajíc dál své tajemství...

odložil jsem klobouk
potřel ti ústa
vodou z kalebasy
a vtiskl do dlaně
kamínek z Bét-elu...

náhle ses pohnula
nadzdvihla lehce
šos svého pláště
nazula okřídlené opánky
a promluvila
vítej poutníku mezi světy
éter je místem volby
sídlo jasu
v temných vlnách
emanovaných sluncem
když mi podáš ruku
provedu tě vesmírem
a já si uvědomil
že je život
nádherný...