Tulák

Toulá se městem postava v roztrhaném kabátě,
loudá se a píská si v časech půlnočních,
vlasy rozcucháné vlají vzduchem,lochtajíc jeho strniště,
do rytmu hvězd v hlavě své mu hrajících.

Slepou scenérií kráčí si dál v dýmu tabáku,
s myšlenkou mámivou, co nikdo netušil.
Kdo udělí úsměv nevinému tuláku,
který se krádeží údajně hříchu dopustil?

V pronikavých tóninách sladké bouřky,
z duše by křídla vyrvat si chtěl,
mokré boty ve vodě šplouchaj, v puse dech hořký
další šluk doutníku a jazyk se chvěl.

I přesto nezastaví se
a jde dál,
na cestě své,
chladný vítr mu k bouřce vál.