Lotosový kvítek

Lotosový kvítek


Lotosový kvítek,
něžně si plave po hladině,
a při tom spí,…jen tak!...


Slunci se vystavuje,
a dýchá,…
hřejivé paprsky ticha.


Plnými doušky, svůj život žije,
ve spánku hlubokém,
o jak krásný a spanilý je?!...


Tu.. „nezbeda vánek“,
prošustil,.. kvítky zavlnil,
hladinu vodní dočista probudil.


Vlnky v ní nabudil,
jemně ji rozčeřil,
načechral,…prověřil.


Na malou chviličku,
iluze zrcadla,
se ve vodu,.. propadla!...


Kvítek se probudil,
a spatře svět,..
spojení se zemí ucítil hned..


Vodou jsa pochován,
k zemi však přikován,
po spánku hlubokém zatoužil hned.


Však vlnky v kruzích,
se zvolna rozplývají,
společnou řeč již s hladinou znají.


Teď,..teď…
v tom kouzelném objetí ticha,
vše zas hlubokým spánkem dýchá…