Silné kořeny
jako kosti
vyvržených vorvaňů
žilnatě ztopořený
tak mocný
jako pověsti z koránu.
koruna tak mohutná
že zastíní slunce
a všechnu krásu světa
hříva listnatě udatná
tisíc metrů má v půlce
stojí tu věky,léta.
Jeho kmen
jako honosný pilíř nebe
kůrou obalená skála co ční
jeho větve co vyrostly na něm
jsou jako pražce do kolejí
severní chladný vítr
v koruně mu spí.
S opadané kůry korkoví
stavějí námořníkům lodě
v nich hlas toho stromu zní
z pívá jim o bohu a rodě.
Že nebyl sám
na tomhle světě
ale člověk pokácel
jeho stromový lid
a všechno dřevo si vzal
postavil domy,pece
že špatně s přírodou zacházel
a nechal tu krásu spálit a shnít.
taky miluju stromy protože je k životu potřebujem jak pro krásu tak pro zdraví a jejich moudrost je laskavá a odpouštějící
31.03.2011 11:17:00 | la loba
Mocný dub? Ale to není podstatné. Mnohé stromy by mohly vyprávět. Jsou o tolik starší. - Umíme za pár let vystavět velké město, ale vypěstovat velký strom za takovou chvilku naprosto nezvládáme. Někteří jako by si to neuvědomovali. Nebo mají jiné "cíle".
30.03.2011 21:21:00 | Juan Francesco de Faro
on má pevnější a delší linii bytí
nebojím se, že si neporadí
na úkor člověka
až opět do svých kmenů sílu světa chytí
až propletou se v spojenectví větve hadí
a nadechne se míza odvěká...
29.03.2011 21:12:00 | šuměnka