Přátelé

***

Ukázali jste mi záda,
vy, mí přátelé mně nejbližší
a přesto vás mám stále ráda,
to je pravda poznaná, nejtěžší.
A hřála jsem si na prsou hada,
doufaje, že mé slzy teskné osuší,
že snad příjde, pomoc, podpora a rada,
jež mé trýznění aspoň na čas utiší.

Teď žijete si šťastný život svůj
a já poznávám jak ničivá je samota.
Slýchám, jak lehké je na někoho kydat hnůj
a snad si i přeji, aby sluch mi ochromila hluchota.
A když spatřím náhodně i obličej tvůj,
pak vysvobozením by byla pro mne slepota.
Avšak hrdá jsem a silná budu, stůj co stůj
a ctí mě slušnost, takt a klepů němota.