Anotace: Tak zase jedna starší z mé "samizdatové" sbírky Útulek pro zatoulané psy.
Na stěně visí obraz ženy,
má rudý šál a jinak nic,
uprostřed velké žluté stěny
jak pole plné slunečnic.
Visí tam, vlasy rozpuštěné,
ňadra a klín má jako květ,
maličká na té velké stěně,
visí tam snad už stovky let.
Nestárne, neubývá krása,
a nemá vrásky na čele,
studená do rukou mne drásá,
když chci ji hladit po těle.
Ty jo, těch básniček si ale za tu dobu,co jsem byla na horách, napsal! Ale abych řekla pravdu, vůbec mě to nemrzí... :-)
08.02.2006 12:42:00 | Králík
Vyznání vyzrálého muže. To ženy žerou, nebo se pletu.?Fakt dobrá ...100.
31.01.2006 13:33:00 | jarynbacin
Moc hezká básenka...
má nádech chladného osamění...
ale takového, které přišlo očekávaně...
a proto zase tolik nestudí... :o)
31.01.2006 09:19:00 | Cecilka
Celé je to moc pěkné, jen začátek druhé sloky "Visí tam" já osobně cítím morbidně...
31.01.2006 08:52:00 | Buližník