Kouzelná nostalgie z fotek
zarámovaná minulost
do černobílých barev
vlastně to nejsou barvy
jen noc a den loutek
když ještě neznali budoucnost
slzy štěstí a krev
tesknivé prsty vpletené do němé harfy
šakalí léta
všité do mechu
Braillovým písmem
a bílé kříže hrobů
v sutinách poslední meta
už vydechnutého dechu
vlastním autismem
zničený svět narcismem zlatokopů
fotky jako záložky vzpomínek
co už nikdy nepřijdou
a možná upadnou v zapomnění
jako když ze skály vyvře pramínek
co promění se v řeku silnou a poctivou
takový záblesk znovuzrození.
Mám ráda paletu jemných odstínů bílé a šedé
a vůbec nevadí, že kontury nemají jasné,
jako korálky po niti klouzají do vzpomínek,
i po letech, kdy zežloutnou, jsou stále krásné...ST
07.04.2011 19:13:00 | Lorraine
od jisté doby / co četla jsem pár článků /
už jistá nejsem si, že budoucnost je neznámá!
vím, zní to podivně, téměř až na hádanku
ale, co když už je všechno dané? a nejde už nic oklamat
06.04.2011 18:51:00 | šuměnka