Přes dveře zavřený.
Na tři západy!
Hrdlo mám sevřený.
Hledám závady!
Naslouchám pozorně.
Nejsem špeh!
Stojím toporně.
A tajím dech!
Neslyším proč to je.
Rve mi to žíly!
Nesnáším prostoje.
Kradou mi síly!
Proč proč proč táži se.
Člověk za dveřma mlčí!
Zaklepu, skrčím se.
Nůž ze dveří trčí!
Čekané nečekané zklamání.
Ach, srdce vzdychá!
Zase to zradou zavání.
Tolik to v duši píchá!
Nevím a to mě drtí.
Není to fér, ne a ne!
Sny se staly jen sutí.
A tak to asi zůstane!
Ano bránit se nedá, to by jsi do toho nešla zcela srdce. Kolik ran může lidské srdce vydržet než se zlomí? Ale k věci je krásně to popsané...
10.04.2011 20:43:00 | kasparoza
Někdy jsou věci, lidé, které/ří nás rádi bodnou... na bolest, následky se absolutně nedívají, je jim to jedno.
06.04.2011 21:14:00 | NikitaNikaT.