Vítr když klepe na římse..

jas
je pevnost
a u ní most
vede ke věži
v níž
kvítka sněhobílá

zaříká svou deštivost
a modro
bez motýla

spáleným křídlem
do vzdušných zámků
přes propast času
na nebesa

* osudem trněn
* vracíš
* stránku
* pár slov
* z nichž srdce nezaplesá!

* zbyla ti něha
* po heřmánku
* s pěšinkou borového lesa?

vábící k vodě..ona
klesá
v očích
do hvězdných džbánků!

rozbité střípky srdcem ryjí
drásají
až obraz brání se

odražen z hladin tragédií
vzdám se ti

tmy nepřežiji
a zmrzlým ptáčkem na římse
o mříž vzpomínek

tříštím se