Radioaktivní veverky

Dokáže-li někdo navodit atmosféru totálního zmaru
pak je to dobrovolný požárník Dobrovolný
se svou stříbrnou hasičskou přilbou po dědovi
s kterou třísknul na zem po shlédnutí zpráv v televizi.
Pak jen špitl, „svině, hanba vystřízlivět“
a svezl se pod stůl s bílou vázou na ubrusu.

Rána hlavy dobrovolného požárníka Dobrovolného o dlaždičky
vylekala na topení spícího kocoura Bárta.
Bárt zavřeštěl jako by měl zrovna přijít o kulky.
S vytasenými drápky skočil
dobrovolnému požárníku Dobrovolnému
na hubu a zanechal na ni nesmazatelnou stopu několika drápků.

Ten nahoře usrkl ze své vody přeměněné na svařák
pokývl a řekl, aniž by tím někoho překvapil
„já to věděl, že to tak dopadne“.
Co tím myslel, nevíme.

Servírka Lištička vyletněná v krátké zelené sukni a žlutém tričku
s malou bílou lebkou tetelící se spokojeně na krásných prsou
snažících se při každém Lištičky nádechu látku roztrhnout
měla náladu čerstvě zasypaného hrobu.

Tajně doufám, že tričko praskne a já budu moci zachránit
gejzíry vitální a zuřivě živočišné energie sálajíci Lištičce z hrudi
vlastníma rukama.
„To neklapne“ vrknul ten nahoře.

„Držte huby“
zvrčela Lištička a zesílila zvuk televize.
Z televize: „...veverky se rozpadají ...“.

Dobrovolný požárník Dobrovolný
pootevřel oko nepoznamenané Bártovo drápky
a před upadnutím do alkoholového kómatu řekl
„ ...to ta Japonská radiace ...“

Ten nahoře škyt.
„... tak to jsem nevěděl...“.