krotitelská...

Anotace: ...

odpočíval jsem ve větvích
a pozoroval stíny
jak se prodlužují
příjemně ukolébán
bublavým zvukem
malé bystřiny co zurčí opodál
když tu náhle
jsem zaslechl pohyb
zastříhal ušima
a zpoza přebujelého křoví
se vyloupla ona
v leopardí chůzi
téměř neslyšně přeskakujíc
po placatém kamení...

chvíli to vypadalo
že jí prales přerůstá
přes hlavu
ale evoluce ji vybavila
perfektní sekačkou
a v nepravidelných vzorech
bylo vidět že z toho
co jí příroda nadělila navíc
dokáže dokonale vytěžit
výhodně vyzdvihnout nedostatky
a nebojí se to všechno použít…

tu a tam se opřela
zdánlivě s kouskem naivity
plaché laně
jakoby potřebovala nutně pohlazení
neodolatelná
ale pak jsem uviděl
nádech koróny
tajemné osobnosti
sofistikovavé ženy vamp
s temně zastřeným altem
spokojenou s životem
protože ten se odráží
v její tváři…

pak mi na chvíli
někam zapadla
ale vzápětí
dala o sobě vědět tím
že jí stačillo jen trochu
zdvihnout hlavu
a já tu svou právě ztratil...

něžná i křehká
žádná stěhovatelka nábytku
ale v křivkách pěstěného těla
nesla si to
co jí sluší
s vědomím
že na trhu ženskosti
je k nezaplacení…

v jantarových očích
dravost krokodýla
s vlasy
co si zdánlivě dělají co chtějí
sama jako šelma
rozhodnutá
zkrotit divočinu...

dostal jsem chuť
nějak upozornit
třeba ji šípnout do ruky
ale pak jsem si uvědomil
kam ukazuje…

tak jen pojď…