volární...

zavřel jsem oči
před sluncem
co zaplavilo rozkvetlou louku
a prošel snem
dovolit jí
aby mi popletla hlavu...

jsi hebká
jako okvětní lístky slunečnice
poprášená vůní
svěžích bergamotů a pelargónií
co přecházejí do vřelých náznaků
exotických dřevin a jantaru…

zahalená
do závoje z mechu
se svůdným srdcem pulchérie
a já se nechal
obklopit půvabem
jemné záře nachových úst
z květů magnólie...

usmála se
jako průsvitnost
políbená sluncem
v rubínovém prachu
a její oči mluvily za ni
víš
tenhle svět je jen jedna
z mnoha hádanek
ten další patří tomu
kdo má odvahu
uskutečňovat sny...

tomu rozumím
jsem architekt
a když dovolíš
má Elysian
navrhnu nám vlastní….