Psychoanalýza mojí mysly
dávají mi léky
pod skalpelem
rozložen a atomy a molekuly
vypolstrovaná krychle a krysy
co dávají mi elektrické šoky
můj život je popelem
i poslední jiskry v něm pohasnuly
ty světélka naděje
ty stébla trávy
když tonoucí se chytá
na druhé straně,prý krásně je
jako vůně čerstvé kávy
když semeleš zrnka sytá
a čerstvý chléb
namazaný pravím máslem
žádné náhražky a margaríny
co schází jim jediná molekula
a byl by to plast!
můj život je střep
rozbité zrcadlo z temnou minulostí
a spáleniště pohaslé
kde už nehoří
ale jen doutnají ohořelé sny
hasiči přijeli pozdě
spadl chrám mého mládí
a slané slzy to neuhasily
ten požár v srdci
a plameny hořeli tak jasně
když hřály všechny v okolí
ale mě.......už dlouho ne!
bojím se toho ohně a zároveň bych chtěla ale jde z popela vzkřísit plamínek?
26.04.2011 21:39:00 | la loba
můj život je střep
rozbité zrcadlo z temnou minulostí
a spáleniště pohaslé
kde už nehoří
ale jen doutnají ohořelé sny
..tahle část mi připomněla něco z minulosti..dobře napsané a pěkné slovní obraty,skvěle se četla..sice střepy nosí štěstí ale nevím jak je to u zrcadel..hm,nechci strašit ale tam se říká sedm let neštěstí,ale jsou to pověry ..no ale i pověry přece jen..teda radši to nebudu rozebírat dál,jen bych se do toho zapletla.Rozhodně dobře napsané ST! :)))
26.04.2011 20:33:00 | xoxoxo