Spěju

V odéru
netěsnících zvukostěnů
lapám po dechu,
a spěju.

Sama sobě šíleně se směju.

Spěju přímo do záhuby.
Zubatá se mile zubí.

Ve skrýši nepokoje vidím se,
jak nejsem svoje.

Být vlastní sestrou,
to vážně není o co stát.

Odcházím se domů
...smát.