Vlkodlak

Černá noc se lesem plíží,
luna v kruhu na zem shlíží,
hvězdy svítí, sníh se třpytí,
v dáli slyšíš vlčí vytí.

Dech tvůj parou sytí vzduch,
převládl už vlčí duch,
drápy, stříbrošedá hříva,
málo člověka ti zbývá.

Smysly bují v zimní noci,
opájíš se novou mocí.
Tisíc zvuků, tisíc vůní,
proběhneš měsíční tůní,
sněhem kluše šedý vlk,
svět kolem už dávno zmlk.
Ze všech stran je cítit strach,
lesem prohání se vrah.

A tak v lese za úplňku,
vlk ulovil malou laňku,
čenich krví zbrocený,
smrtí celý zmámený,
na sníh znaven uléhá,
spánek - touha bezbřehá.

Vlčí oči zavírá,
dravčí duše skomírá,
k svému nitru utíká,
pravá duše člověka.