...zamyšlená*

Jak dveře do duše

dokořán otevřené

na bedrech

neseš si

svůj kříž

Oči jak skelná lavina

v noci i ve dne

ač vina

nebo nevina

hladinu povědomí

prudce zvedne

schoulena

za pomyslnou mříž

Zadumaně čekám

čtu z příběhu

tvých řas

V odrazu hladiny

štěstí i smutek

já smekám

v obraz jedinný

a bez příkras

Kdy neumím

pozvednout to břímě

jak balvan

roztříštěný o skálu

chci se drolit

v zrnka písku

by teple hladila

tě v pří boji

Zkus zapomenout

v objímání

v života málu

Jsme roztíráni

jak zrnka soli

v ráně z milosti

A přes to

přes všechno

svým prostíráním

sebe sama

patřím ti

ve své celosti