ZATMĚNÍ
ZATMĚNÍ
Skřípe to víš
dlouho
ani netušíš
jak mohlo
nastat zatmění
mého srdce
to poranění
skrze
city co byly
opravdové
když ve mně žily
pocity bezbariérové
tak čisté
už neříkej
že mě znáš
jedno je jisté
nedávej najedou vše co máš
vysají tě jako klíště
rozfoukají
jako zrnka prachu
co neslepíš
nafackují
a přes veškerou snahu
už se nikdy nedozvíš
co je opravdovou příčinou
toho zatmění
dlouho byla jsi jen jedinou
co ale v brzký konec se promění
promiň
už není co říct…….jen přeji ti štěstí….
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
někdy to prostě dál nejde...ale vysávání si řídíš sám když nechceš nikdo ti nevezme...jenže my se rádi dáváme vysávat to je naše prokletí
11.06.2011 10:22:00 | la loba
... hmmm ....
kde není co říct,
kde došla slova,
kde džbán
se stihl naplnit
a zase vyprázdnit
a už nedá do něj
další nápoj dát
tam zbývá jediné ...
jinou cestou pokračovat ...
11.06.2011 09:52:00 | Bambulka
Upřímné, s nádechem bolesti, ale také jistého smíření, začátek mi lehce kohosi připomněl. ST!***
11.06.2011 09:01:00 | NikitaNikaT.
rozfoukají
jak zrnka prachu
rozkvetlo v zimě
zmírá v máji
už stojí dál
co stálo při mně
pramínek strachu
zabublal...
11.06.2011 08:17:00 | šuměnka
