Život, ten co jako přítel se tváří

Anotace: Mám ji sice na svém starém literu, ale chci si ji sem na památku dát, moje úplně první báseň. O tom, jak mi smrt vzala jednoho z blízkých lidí..

Živote! Ty mizerný lháři . .
Ano, ty, ty co se jako přítel tváříš . .
Vzal jsi mi v životě to nejcennější..
To, což mi bylo nejmilejší . .

Proč jsi mne zanechal bez něho?
To raději můj život si vezmi..
Bez něj chodím jako tělo bez duše..
Ale to vše by vypadalo moc jednoduše..

Kéž by však smrt sama zemřít chtěla..
Neškodit už druhým, ano, to by měla..
Bere druhým blízké lidi,
nepřizná si, že se stydí..

Natisíckrát posílám své prosby do dáli..
Žebychom tu válku nad smrtí vyhráli?
Úder kosy z ní z dálky hlasitě a jasně..
A já už dále nebudu moci skládat tyhle básně..

Má hlava kutálí se do dáli..
Přesně tak, jak mi tenkrát všichni říkali..
Mlč, milé dítě mlč..
Nebo hlavu pod kosu strč...