VARŠAVSKÉ GHETTO

VARŠAVSKÉ GHETTO

Pojď, musíme už jít, rafička se hnula
vím
ta košilka ještě z krve neoschnula
na dětském hrobě
vím, máš to v sobě
zkus však vstát a žít...
Dým
oheň a dým jsou stále blíž
copak necítíš
jak žár padá k nohám tvým ?
Co se stalo, už nikdy neodstane
ty tisíce postýlek
všechny rozestlané a nikdo v nich
vím, byl to hřích, řekl bych
svět roztančil se po nožích a zrychloval
a stále dál a dál
ne, neptej se mě, jak ti je
já to vím
já už čtyři vlastní takto pochoval !