Bestie

Kousky zrdcadla,
roztříštěné
v odrazu lesknoucího se jezera.

Postava na prahu,
sklánějící se ke stojanu na deštníky.

A do oken bušící kapky.

Klíče v dlani.

A dveře žádné.

Zmiz odsud pryč ty bestie.

Ty co krmíš se potravou jiných.

Ty,
co marně vyješ na měsíc.

Který ozařuje,
tvou zákeřnou srst.

Ta co nepelichá,
jen barvu mnění...

Pak jen hledíme,
na trpké vzduchu tlení...

Tak už shoď ten převlek,
ve kterém se skrýváš.

Jsi přece odpočatá,
tak proč pořád zýváš?...