Tak jako muška v pavučině
si někdy připadám.
Lapená, držená pavoučím pohledem
očí, co vidí dál...
Tak jako chmýří pampelišek
si někdy připadám.
Bez vůle, nesená jen silou
větru, co vane dál...
Tak jako rosa po ránu
si někdy připadám.
Blyštivá, třpytivá pro chvíli
sluneční, co hřeje dál...
Tak jako kvítek v květináči
si někdy připadám.
Kvetoucí, vonící na cestu
tomu, co spěchá dál...
Tak jako obraz
si někdy připadám
když chybí mi rám
usedám v loubí snů
a pak jdu hledat
tajemnou květinu
esenci nocí a dnů
krajinu prorůstání zdání a přání
k mání je vše..
co prý člověk chce...opravdově chce
myslíš,že to tak je?...
04.07.2011 16:18:00 | Mbonita
Tak jako loutka
si někdy připadám
když lidé si se mnou hrají
a já nevím kudy a jak sama dál …
To není tvůj případ jsi hvězdička co zde na LITERu nám svítí na cestu i v černo černé noci ... Děkuji ...
04.07.2011 09:21:00 | kasparoza
jó někdy je to bezmotorový plachtění, a někdy si něco málo uřídíme...
Hezký,hlavně když se lítá...:-))
03.07.2011 22:57:00 | zvířenka
Tak jako někdo,
koho znají,
přesto se k němu nehlásí,
tak jako ten,
kdo, aniž hrají,
přesto se v rytmu potácí ...
Hezky, pravdivě ... ST
03.07.2011 18:12:00 | Bambulka
Tak jako rosa v pavučině
buď její okrasou
zacinkni s ránem trávě v klíně
zapískni notu v okaríně
koulej se za krásou...
Tak jako kvítek pampelišek
buď louky vábení
a pozvi mlsky na kalíšek
a do okolí posviť tiše
mnozí to ocení...
03.07.2011 17:28:00 | šuměnka