NA SKLONKU ŽIVOTA

Anotace: Nedělní, zda i poezie, nechávám na vás. Zamyšlení jednoho kmeta, který poznal dost lidí, ale i kus světa.

Sbírka: ŽÁRLIVOST

NA SKLONKU ŽIVOTA
Sešel se rok s dalším rokem
Kráčíme dál, byť volnějším krokem
Jak lavina valí se den za dnem
v životě našem, ne vždy snadném

Časomíry nikdy nebyly našimi pány
Za své vzaly i všechny životní plány
Nevíme ani, kam ten tak čas letí
už asi nesplníme svá předsevzetí

Neděláme nic, přesto chybí čas
Co zbude z nás, co po nás, as?
I z lásky, především k dětem
dál bloumáme tímto světem

Poháry piv, vín a kmínek
dům postavený ze vzpomínek
Opona odkryta dalšímu dějství
o lidském vztahu, o přátelství

Nic nemusíme, o nic se nestaráme!
Snad jen o ten chléb náš vezdejší
Toho i pití teď už dostatek máme
Vše ostatní, zdá se být vedlejší

Stále nás přitahují vnadné ženy
především jejich těla, více klíny
Spíš duše zajímat by nás měly!
K tomu ať cílí raději někdo jiný

Strom s větvemi až na zem
syn jako kmen rodu zplozen
Při píli toho druhu, muž některý
stejně jako já, vychoval i dcery

Nový dům a kolem plno kvítek
bohužel, to patří do výčitek
Je smysl života jen v tom
„postav dům a zasaď strom"?